Od roku 2024 mají účetní jednotky možnost vyloučit nerealizované kurzové rozdíly ze základu daně z příjmů. Jak přesně tento režim funguje? Pro koho je výhodný a na co si dát pozor

Co jsou nerealizované kurzové rozdíly?
Každá účetní jednotka, která eviduje neuhrazené pohledávky nebo závazky v cizí měně, musí k rozvahovému dni provést jejich přecenění podle aktuálního kurzu – až na výjimky, které jsou popsány v interpretaci Národní účetní rady I-43 a I-47 vycházející z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS). Přecenění může vést ke vzniku kurzového zisku či kurzové ztráty. Dosud se nerealizované kurzové rozdíly bez výjimky zahrnovaly do základu daně, což znamenalo, že společnost mohla platit daň z příjmů z „neuskutečněných“ zisků. Naopak ale mohla také benefitovat z “neuskutečněných” ztrát.

Režim vyloučení kurzových rozdílů
Od roku 2024 mohou účetní jednotky použít speciální režim, který jim umožní nerealizované kurzové rozdíly do základu daně nepromítat. Do daňového základu se pak dostanou až v okamžiku, kdy dojde k jejich skutečné realizaci – tedy při úhradě závazku, inkasu pohledávky nebo například jejím odpisu.

Klíčové výhody tohoto režimu

• odklad daňové povinnosti: daňový základ odráží skutečné finanční toky, nikoliv pouze účetní přeceňování
• větší stabilita výsledků: odstranění umělých výkyvů v zisku způsobených kolísáním měnových kurzů

Podmínky vstupu a výstupu z režimu
Vstup do režimu je možný na základě oznámení , které musí být podáno finančnímu úřadu nejpozději do tří měsíců od začátku zdaňovacího období. Po vstupu je nutné v režimu setrvat minimálně po dobu dvou zdaňovacích, případně účetních, období . Při ukončení režimu se všechny dříve vyloučené kurzové rozdíly musí promítnout do základu daně.

Poplatník musí být účetní jednotkou (s výjimkou těch, kteří vedou jednoduché účetnictví) a nesmí být v insolvenci nebo v likvidaci.

Poplatník přestává být v režimu:

• dobrovolně, pokud oznámí vystoupení – režim končí po uplynutí dvou zdaňovacích období, nebo
• automaticky, pokud dojde k likvidaci, insolvenci, fúzi nebo jiným zákonem definovaným okolnostem – režim končí v závislosti na daný typ povinného ukončení.

V posledním daňovém přiznání, v němž poplatník uplatňuje režim vyloučení nerealizovaných kurzových rozdílů, upraví výsledek hospodaření o „nezkonzumované“ kurzové rozdíly nezahrnuté do základu daně v obdobích, ve kterých byl poplatníkem v režimu vylučování kurzových rozdílů. Jinými slovy: vznikne opět nerealizovaná ztráta či nerealizovaný zisk.

Odložená daň
V režimu vylučování kurzových rozdílů vzniká přechodný rozdíl mezi účetní a daňovou hodnotou pohledávky či dluhu, což zakládá titul pro odloženou daň. Účetní hodnota se oceňuje aktuálním kurzem, zatímco daňová hodnota zohledňuje pouze realizované kurzové rozdíly. Při částečném vypořádání se odložená daň poměrně upraví, při úplném vypořádání se rozpustí. Touto problematikou se zabývá interpretace Národní účetní rady I-50.

Je tento režim vhodný právě pro vás?
Možnost vyloučení kurzových rozdílů je zajímavá především pro firmy, které dlouhodobě pracují s velkým objemem cizoměnových aktiv a závazků. Nejedná se však o univerzální řešení – každý podnik by měl zvážit, zda přínosy převáží nad administrativní náročností a případnými nevýhodami, například nutností sledovat odloženou daň. Zároveň je třeba uvést, že tento režim není nástrojem pro dosažení „absolutní“ daňové výhody. Ve výsledku se pouze posouvá okamžik, kdy kurzové rozdíly ovlivní daňový základ – celkový dopad zůstává stejný. Rozdíl může vznikat pouze v případě změny sazby daně.

Pokud uvažujete o vstupu do tohoto režimu a nejste si jisti, zda je to správný krok, rádi vám pomůžeme s analýzou dopadů a optimálním nastavením daňové strategie.